CESTA ZA SLUNCEM - KRKONOŠE
PLÁNOVÁNÍ A CÍL
Začátkem roku 2021 po covidovém šílenství jsem si chtěl pořádně vyčistit hlavu a konečně vyjet někam na hory. Horské chaty a penziony byly ještě beznadějně uzavřené, takže jsem se musel smířit pouze s jednodenním výletem, jelikož výbavu k zimnímu přespání na horách ještě nemám. Volba nakonec padla na mé oblíbené Krkonoše, kde jsem měl vytipovaných pár míst, které bych chtěl vyfotografovat. Jelikož byl již duben, tak jsem zvolil výlet do středních Krkonoš na Mužské kameny. V tomto období to byl perfektní cíl. Myšlenka byla jednoduchá. Krásný západ nad Vysokým Kolem v době, kdy zima již pomalu ustupuje. Poloha slunce v dubnu je na tomto místě ideální a také mě velice lákala myšlenka zachytit Mužské kameny jinak, než v létě nebo zamrzlé uprostřed zimy.
CESTA A FOTOGRAFOVÁNÍ
Nemusím spěchat, důvod je jasný. Hospody atd. jsou zavřené, takže nějaký pohodový odpočinek při teplé polévce a čaji na horské chatě je nyní na míle daleko a k tomu západ slunce je v tuto dobu již kolem 19:30 hod. Kolem oběda v klidu přijíždím na parkoviště ve Špinlerově Mlýně a pomalu vyrážím směr Mužské kameny.
Cesta je dosti náročná, jelikož je teplo, sníh je mokrý, těžký. Když se pomalu blížím k Martinově boudě začínám sledovat počasí. Předpověď na den byla, že bude jasno a k večeru se možná přižene nízká oblačnost s lehkým sněžením, takže podmínky by mohly být zajímavé.
Realita na horách ale bývá často trochu jiná. Mraky jsou vysoko a na horizontu je pruh oparu, což mě moc netěší, ale třeba se vše nakonec změní. Času mám nakonec dost, takže se jdu ještě podívat k Labské boudě, která v covidové době vypadala velmi opuštěně až jsem z toho měl takový zvláštní pocit. No nic, čas se krátí a já vyrážím od Martinovi boudy směr Mužské kameny. V tuto dobu už na trase nikoho nepotkávám a užívám si krásu hor.
Zhruba hodinu před západem jsem na Mužských kamenech a hledám kompozici. Sníh již na některých kamenech roztál a o atraktivní popředí není nouze. Západ slunce se blíží.
Čekání si zkracuji sledováním počasí a také se dívám v telefonu na panorama, které jsem si udělal cestou kousek níže od Mužských kamenů. Kompozice panorama se mi líbí a chtě bych ho zachytit i na velký fotoaparát. Počasí vypadá všelijak, tak si říkám, že to zkusím. Beru všechny věci a běžím na zvolené místo. Usazuju stativ do vodorovně polohy pro panorama a čekám, zda slunce zasvítí. Nakonec se v mracích objevuje trhlina, slunce vysvitlo a já mám panorama na kartě. Měl jsem jen jeden pokus, takže buď a nebo. Nyní se vracím a na Mužské kameny na vyhlédnuté místo a čekám na tu správnou chvíli.
Podmínky se mění každou chvíli a já vidím, jak na mě letí černá mračna, ale přitom na pravé straně, kde by mělo být slunce se obloha trhá. Začínám věřit v dobrý konec, který nakonec přišel. Bouře se stáčí a slunce na chviličku vykukuje, přitom cítím, že na mě dopadají sněhové vločky. Rychle jsem udělal asi tři série fotek a slunce definitivně zapadlo za mraky.
Ještě chvíli se kochám krásnou přírodou a užívám si klid po západu slunce. Následně balím věci a pomalu vyrážím směr Špindlerův Mlýn. Cestou minu místo, kde jsem udělal panorama a hned jsem věděl, že pokud tato fotografie bude v pořádku, tak se bude jmenovat CESTA Z HOR. Cestou dolů ještě lehce sněží a já děkuji horám za úžasný zážitek. Jelikož jsem věděl, že v dalších dnech se má již výrazně oteplit, tak jsem to bral tak, že se se mnou elegantně a s grácií loučí paní Zima, která odchází a přenechává přírodu jaru.
POUŽITÁ TECHNIKA: Canon EOS 6D Mark II, objektiv: Canon EF 16-35mm f/4 L IS USM